Půjčka na bydlení: co dělat, když hypotéka nedává smysl

Když se řekne financování bydlení, většina lidí si vybaví úvěr na koupi bytu nebo domu. Jenže bydlení stojí peníze i tam, kde se žádná nemovitost nekupuje — a právě tyhle výdaje bývají nejhůř pokryté, protože se o nich mluví nejmíň. Stěhování do pronájmu, přechod z podnájmu do vlastního družstevního bydlení, rozpad domácnosti nebo obyčejná změna města kvůli práci umí během několika týdnů spolknout částku, kterou domácnost nemá připravenou.

Nejčastější položkou je jistota, které se běžně říká kauce, a nájemné placené dopředu. K tomu se přidává provize realitní kanceláři, pokud byt sháníte přes ni. Následuje samotné stěhování: doprava, případně stěhovací firma, uskladnění věcí v mezidobí, kdy staré bydlení už končí a nové ještě nezačalo. A nakonec vybavení. Prázdný byt bez kuchyňské linky, spotřebičů, postele a pračky se nedá obývat, takže i skromná varianta představuje jeden náraz, ne postupný výdaj. Ke stejné skupině patří i jednorázové poplatky spojené se změnou adresy, zálohy dodavatelům energií nebo revize.

Druhou skupinou jsou výdaje, které souvisejí s vlastnictvím, ale nedají se financovat běžným úvěrem na nemovitost. Typicky poplatek za převod družstevního podílu, doplacení rozdílu, na který úvěr na bydlení nedosáhl, nebo vyrovnání s bývalým partnerem po skončení společné domácnosti. Formálně jde o bydlení, prakticky o jednorázové sumy, které se musí zaplatit v konkrétní den a nedají se rozložit do let.

Společným jmenovatelem obou skupin je načasování. Tyhle výdaje nepřicházejí postupně, ale najednou — a obvykle ve chvíli, kdy domácnost současně platí dvě bydlení nebo právě vyčerpala rezervu na stěhování. Jak se od záměru odvíjí volba produktu, ukazuje rozcestník půjček podle účelu; do jakého částkového pásma výdaj spadne, pomůže odhadnout přehled půjček podle částky.

Úvěr na pořízení nemovitosti má velmi zřetelný tvar: vysoká jistina, dlouhá splatnost, zajištění zástavou, důkladné prověřování a proces, který trvá týdny. Výdaje popsané výše mají tvar přesně obrácený. Jistina je nižší, doba splácení kratší, zajistit není čím a rozhodnout se musíte během dnů. Nejde tedy o zmenšenou hypotéku — je to jiný typ financování, u kterého se rozhoduje podle jiných kritérií.

Z absence zajištění plyne první důsledek. Zástava nemovitosti snižuje riziko věřitele natolik, že se to promítá do ceny; bez ní riziko nese poskytovatel sám a cena tomu odpovídá. U pronájmu žádná vlastní nemovitost neexistuje, takže volba mezi zajištěním a jeho absencí ani nevzniká. Co zajištění mění na obou stranách, popisuje stránka o půjčce se zástavou nemovitosti. Zastavovat byt kvůli částce v řádu desítek tisíc je přitom nepoměr, který se nevyplatí ani při nižší ceně úvěru.

Druhý důsledek se týká času. U koupě nemovitosti se počítá s tím, že celý proces trvá a dá se naplánovat. U kauce nebo doplatku za převod podílu máte termín daný smlouvou a nikdo na vás čekat nebude. Rychlost vyřízení se tak stává skutečným kritériem, ne marketingovým lákadlem — a právě proto je tahle skupina výdajů vystavená nabídkám, které rychlostí argumentují víc, než je zdrávo. Jak rychlé vyřízení funguje v praxi, rozebírá stránka o online půjčce.

Třetí důsledek je nejdůležitější a nejčastěji přehlížený: splatnost. Dvacetiletý horizont dává smysl u nemovitosti, která vám bude sloužit desítky let. U kauce, stěhování nebo pračky je stejný horizont nesmysl. Vodítko zní, že doba splácení nemá přesáhnout dobu, po kterou má výdaj užitek — a u vratné jistoty je ten užitek dokonce kratší, než se zdá. Význam samotného pojmu vysvětluje heslo splatnost.

Praktický závěr z toho vychází jednoduchý. Nesnažte se pro tyhle výdaje hledat něco, co se hypotéce podobá. Hledejte produkt s pevným koncem, srozumitelnou cenou a splatností odvozenou od povahy výdaje. Jak takové srovnání provést krok za krokem, popisuje návod jak vybrat půjčku, širší kontext nabízí přehled srovnání půjček.

Financování výdajů kolem bydlení obstojí nejlépe tam, kde je odklad buď nemožný, nebo dražší než samotný úvěr. Nájemní smlouva má termín podpisu a složení jistoty; převod družstevního podílu má termín daný dohodou; nástup do nové práce v jiném městě má datum. V těchto situacích neřešíte, jestli výdaj odložit, ale jak ho zvládnout, aniž byste si na roky dopředu naložili splátku, kterou neunesete.

Druhou obhajitelnou situací je překryv dvou bydlení. Když staré ještě běží a nové už začalo, domácnost platí dvakrát — a to obvykle právě v měsíci, kdy skládá jistotu. Vratka staré jistoty přitom přichází později a nezřídka až po vypořádání případných dluhů z nájmu. Překlenout tenhle rozestup je legitimní důvod k financování, protože jde o časový posun, ne o nedostatek peněz jako takový.

Třetí případ tvoří vybavení bytu, které se nedá odložit. Chladnička, pračka a postel nejsou luxus a bez nich se v bytě nebydlí. Rozdíl oproti spotřebě je v tom, že tyhle věci slouží léta, takže rozložení jejich ceny do splátek dává obhajitelnou logiku. Podrobnější rozbor téhle skupiny výdajů najdete na stránce o půjčce na vybavení domácnosti.

Kde financování naopak smysl nedává: u výdajů, které snesou odklad o několik měsíců, u zvětšování rozsahu stěhování nad rámec potřeby a u situací, kdy rozpočet nevychází už dnes. Nová splátka schopnost platit nájem nezvyšuje — naopak ji snižuje. Pokud vám nájemné dělá problém už teď, patří řešení jinam než do úvěru; kdy je rozumnější půjčku nesjednat vůbec, rozebírá stránka kdy si nepůjčovat.

Poslední kontrolní otázka se týká rezervy. Splátka, která se do rozpočtu vejde přesně na korunu, není bezpečná ani tehdy, když ji poskytovatel schválí — první rok v novém bydlení obvykle přinese výdaje, se kterými nikdo předem nepočítal. Kolik měsíčně unesete, aniž by rozpočet ztratil dech, spočítá kalkulačka rodinného rozpočtu; proč se rezerva počítá ještě před podpisem, vysvětluje stránka o finanční rezervě.

K výdajům kolem bydlení vedou tři použitelné cesty a jedna, která se nabízí jen jako vymezení. Nejběžnější je neúčelová osobní půjčka: peníze dostanete jednorázově, účel obvykle nedokládáte a splátkový kalendář má jasný konec. Druhou cestou je krátké překlenutí přes kontokorent nebo kreditní kartu, tedy nástroje bez pevného kalendáře. Třetí je úvěr ze stavebního spoření, který sedí na úpravy s dlouhým užitkem. Čtvrtou položkou je hypoteční úvěr — ten do tabulky patří proto, aby bylo vidět, kde jeho použitelnost končí.

První tři varianty spadají pod spotřebitelský úvěr, takže se na ně vztahují stejná práva: povinné posouzení úvěruschopnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., předsmluvní informace na standardizovaném formuláři, odstoupení od smlouvy do čtrnácti dnů podle § 118 i právo splatit dřív podle § 117. Liší se v rychlosti, v tom, co dokládáte, a hlavně v tom, jestli mají konec. Následující srovnání staví cesty vedle sebe; popisuje obecnou logiku trhu, ne konkrétní nabídku.

Výčet nad tímto odstavcem vychází z naší databáze poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Hypoteční banky a stavební spořitelny tvoří samostatnou kategorii mimo něj a v katalogu je nevedeme, takže u úvěru ze stavebního spoření ani u hypotečního úvěru tady žádná jména nenajdete. Absence výčtu je sama o sobě sdělení: pokud vaše situace směřuje k úvěru vázanému na nemovitost, budete vybírat v jiné části trhu, než kterou máme zmapovanou.

Doplnit takový seznam by bylo snadné, ale nevznikl by podle stejné metodiky jako zbytek katalogu a nedal by se stejně udržovat. Raději tedy hranici pojmenujeme, než abychom ji zamlžili. Co v databázi evidujeme a podle čeho subjekty řadíme, ukazuje filtrovatelný přehled poskytovatelů — řazení je abecední podle typu subjektu, nikoli podle výhodnosti, a zařazení do výčtu není doporučením ke sjednání.

Jistota při nájmu bytu má v občanském zákoníku vlastní režim, který se vyplatí znát dřív, než se rozhodnete ji financovat. Podle § 2254 zákona č. 89/2012 Sb. nesmí její výše přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Pronajímatel z ní smí uspokojit dlužné nájemné a další dluhy z nájmu, při skončení nájmu ji ale musí vrátit — a to včetně úroků od jejího poskytnutí. Jde tedy o peníze, které vám patří dál, jen je po dobu nájmu drží někdo jiný.

Z toho plyne úplně jiná logika financování než u nábytku. Když si půjčíte na pračku, splácíte věc, která se opotřebovává a nikdy se nevrátí v penězích. Když si půjčíte na jistotu, splácíte částku, kterou máte při řádném skončení nájmu dostat zpět. Dlouhé splácení tedy znamená, že roky platíte úrok z peněz, jež mezitím leží na účtu pronajímatele. Právě proto se u jistoty vyplatí nejkratší splatnost, kterou rozpočet unese, a mimořádná splátka ve chvíli, kdy dostanete vratku z předchozího bydlení.

Riziko téhle konstrukce je ale reálné a je potřeba ho pojmenovat. Vratka není automatická: pronajímatel z ní může započíst nedoplatky za energie, škody nad rámec běžného opotřebení nebo dlužné nájemné. Když s návratem celé částky předem počítáte a část se nevrátí, zůstane vám splátka bez zdroje, ze kterého jste ji chtěli umazat. Půjčku na jistotu proto plánujte tak, aby vyšla i v případě, že se vrátí méně, než očekáváte.

Druhé riziko je smluvní. Požadavek nad zákonný rámec, odmítnutí písemně potvrdit převzetí jistoty nebo formulace, podle které jistota propadá bez ohledu na skutečné dluhy, jsou důvod k opatrnosti ještě před podpisem nájemní smlouvy. Než začnete řešit financování, přečtěte si, jak je jistota ve smlouvě popsaná — financovat požadavek, který neodpovídá zákonu, znamená zaplatit dvakrát za tutéž chybu.

Praktické shrnutí pro rozpočet: jistotu berte jako přesun peněz v čase, ne jako spotřebu. To znamená krátkou splatnost, počítanou rezervu na případný nedoplatek a plán, co s vratkou uděláte v den, kdy dorazí. Kolik vás jednotlivé varianty budou stát, si spočítejte ve splátkové kalkulačce; rozdíl v celkových nákladech ukáže kalkulačka přeplacení.

Samotné stěhování bývá v rozpočtu podceněné, protože se skládá z mnoha drobných položek, které se sečtou až na místě. Doprava, stěhovací firma nebo alespoň pomocníci, obaly, případné uskladnění věcí v mezidobí, úklid po sobě ve starém bytě, drobné opravy, aby se jistota vrátila celá. K tomu zálohy dodavatelům energií, přepis odběrných míst, případně revize. Žádná z těch částek není sama o sobě dramatická, dohromady ale tvoří jeden náraz.

Druhá vlna přichází v prvních týdnech. Do nového bytu se vždycky něco dokupuje — světla, záclony, drobný nábytek, věci, které ve starém bydlení byly součástí vybavení a v novém nejsou. Domácnost si přitom právě vyčerpala rezervu na složení jistoty, takže tahle druhá vlna dopadá do nejslabšího momentu. Financuje se pak často pod tlakem, rychle a bez porovnávání, což je nejdražší kombinace okolností.

Rozumný postup zní: sepsat obě vlny dopředu jako jeden výdaj a financovat je jedním rozhodnutím, ne třemi postupnými. Tři menší závazky sjednané během dvou měsíců vycházejí hůř než jeden dopředu promyšlený — mají tři splatnosti, tři posouzení a tři zápisy v registrech. Série žádostí v krátkém čase navíc vaši pozici zhoršuje u každého dalšího posuzovatele; co všechno do posouzení vstupuje, popisuje stránka o tom, jak probíhá posouzení úvěruschopnosti.

Při odhadu částky se vyplatí být realistický, ale ne velkorysý. Zaokrouhlování požadavku nahoru „pro jistotu" je nejčastější cesta k závazku, který přeroste původní potřebu — a u stěhování se to stává obzvlášť snadno, protože seznam přání roste rychleji než seznam nutností. Do jakého pásma se výdaj obvykle vejde, napoví stránky o půjčce 50 000 Kč a půjčce 80 000 Kč; u rozsáhlejšího zařizování přichází ke slovu pásmo popsané na stránce o půjčce 100 000 Kč.

Družstevní bydlení vypadá zvenčí jako koupě bytu, právně jím ale není. Nekupujete nemovitost do osobního vlastnictví — nabýváte podíl v bytovém družstvu a s ním právo nájmu konkrétního bytu. Vlastníkem domu zůstává družstvo. Tenhle rozdíl je pro financování zásadní, protože zástavní právo k bytu nemá k čemu přilnout: byt vám nepatří, takže ho nemůžete dát do zástavy.

Důsledkem je, že klasický účelový úvěr na bydlení jištěný zástavou pořizovaného bytu se u převodu družstevního podílu často neuplatní. Část trhu na tuhle situaci nabízí vlastní řešení, jejich podmínky se ale liší a bývají svázané se stanovami konkrétního družstva — někde je převod podílu volný, jinde podléhá souhlasu, jinde platí předkupní pravidla. Stanovy si proto vyžádejte dřív, než začnete řešit peníze; jsou to ony, kdo určí, co je vůbec možné.

U nižších částek, typicky u poplatku za převod podílu nebo u doplatku k vlastním úsporám, se běžně používá nezajištěný spotřebitelský úvěr. Má to logiku: zajištění není čím zřídit, částka bývá v řádu desítek tisíc a proces musí stihnout termín dohodnutý s převodcem. Platí tu všechno, co jsme popsali výše — pevný kalendář, splatnost odvozená od povahy výdaje a porovnání podle RPSN, ne podle výše splátky. Co RPSN sčítá a proč se podle ní srovnává, vysvětluje heslo RPSN.

Zvláštní pozornost si zaslouží načasování. U družstevního převodu se často platí ve dvou krocích a mezi nimi leží týdny; není proto nutné financovat celou částku najednou. Rozdělení výdaje podle skutečných termínů snižuje jistinu i dobu, po kterou úrok běží. A pokud část pokryjete z úspor, klesne přeplatek úměrně — což je u téhle kategorie obvykle účinnější než hledání levnější nabídky.

Třetí skupinu výdajů tvoří situace, kdy bydlení nezískáváte, ale vyrovnáváte se kolem něj. Nejčastěji jde o vypořádání s bývalým partnerem po skončení společné domácnosti: jeden zůstává v bytě, druhý odchází a má dostat svůj podíl. Částka je daná dohodou nebo rozhodnutím, termín je pevný a odklad obvykle není na stole. Formálně jde o bydlení, prakticky o jednorázový závazek vůči konkrétní osobě.

Druhou variantou je doplacení rozdílu, na který úvěr na nemovitost nedosáhl. Odhad může vyjít níž, než jste čekali, nebo se v průběhu objeví náklady, se kterými rozpočet nepočítal. Vzniká tak mezera mezi tím, co máte, a tím, co je potřeba zaplatit. Financovat ji spotřebitelským úvěrem je možné, ale má to jeden háček, který se vyplatí říct nahlas: nová splátka vstupuje do posouzení a může ovlivnit i to, jak dopadne samotné financování nemovitosti.

Pořadí kroků tady rozhoduje o výsledku. Pokud si spotřebitelský úvěr sjednáte dřív, než je hlavní financování schválené, přicházíte k posouzení s dalším běžícím závazkem. Pokud počkáte, riskujete, že vám budou peníze chybět v nejméně vhodnou chvíli. Řešením bývá probrat celou konstrukci s poskytovatelem hlavního úvěru předem, ne ho postavit před hotovou věc. Zamlčení běžícího závazku každopádně nemá smysl — objeví se v registrech.

U vypořádání s bývalým partnerem přibývá ještě jedna vrstva. Pokud na původním úvěru figurujete oba, samotné vystěhování vás závazku nezbavuje — společná odpovědnost trvá, dokud se smluvně nezmění. Financování výplaty podílu tedy řešte až společně s vyřešením stávajícího úvěru, jinak vám může zůstat obojí. Co všechno do hodnocení vaší situace vstupuje, popisuje stránka o tom, co je bonita.

Ilustrativní příklad. Půjčka 50 000 Kč při obecné sazbě 9,9 % p.a. znamená na 24 měsíců splátku přibližně 2 300 Kč a celkem 55 200 Kč, tedy 5 200 Kč navíc. Na 36 měsíců klesne splátka zhruba na 1 610 Kč, celkem zaplatíte 57 960 Kč a přeplatek stoupne na 7 960 Kč. Čísla jsou zjednodušená, sazba je obecná a nepatří žádné konkrétní firmě; slouží jen k ukázce principu.

Rozdíl mezi oběma variantami je 2 760 Kč. Za tuhle částku dostanete o 690 Kč nižší měsíční splátku a o rok delší závazek. Jestli se ta výměna vyplatí, nezáleží na tom, která splátka vypadá pohodlněji, ale na povaze výdaje. U jistoty, kterou máte dostat zpět, je delší varianta těžko obhajitelná. U vybavení, které bude sloužit léta, může naopak dávat smysl — nižší splátka tam chrání rezervu v prvním roce v novém bydlení, kdy nečekané výdaje přicházejí nejčastěji.

Pro rozsáhlejší zařizování posuňme částku výš. Ilustrativní příklad. Půjčka 80 000 Kč při stejné obecné sazbě 9,9 % p.a. na 36 měsíců znamená splátku přibližně 2 580 Kč, celkem 92 880 Kč a přeplatek 12 880 Kč. U kompletního vybavení bytu spojeného s rekonstrukcí se pak dostáváme k jistině 100 000 Kč: na 48 měsíců vychází splátka okolo 2 530 Kč, celkem 121 440 Kč a přeplatek 21 440 Kč. Mezi posledními dvěma variantami je rozdíl 8 560 Kč na přeplatku — a přitom se měsíční splátka téměř neliší.

To poslední srovnání ukazuje mechanismus, který stojí za většinou zbytečných přeplatků. Když se současně zvýší jistina i splatnost, splátka zůstane skoro stejná a rozhodnutí se tváří neutrálně. Celková částka k zaplacení ale roste. Splátka je proto špatné jediné kritérium: dá se prodloužením stlačit skoro libovolně nízko, aniž by to o ceně úvěru cokoli vypovídalo. Jak se splátka rozkládá na úrok a jistinu, popisuje heslo anuita.

Vlastní zadání si projděte ve splátkové kalkulačce a rozdíl v celkových nákladech porovnejte v kalkulačce přeplacení. Zadávejte pokaždé stejnou částku i stejnou sazbu, jinak srovnání ztrácí smysl. Kolik si vůbec můžete dovolit, aniž byste rozpočet přetížili, napoví kalkulačka, kolik si můžu půjčit. Proč se cena nedá určit z žebříčku, rozebírá stránka nejlevnější půjčka: jak ji poznat bez žebříčků.

Existuje jedna situace, ve které je správnou odpovědí nepůjčovat si vůbec: když v dohledné době plánujete pořízení vlastního bydlení. Každý nový spotřebitelský úvěr vstupuje do posouzení jako trvalá měsíční zátěž a zmenšuje prostor, který pro vás poskytovatel při financování nemovitosti spočítá. Nejde o formalitu — je to nejčastější a zároveň nejdražší chyba v celé skupině výdajů kolem bydlení.

Mechanismus je přímočarý. Poskytovatel podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posuzuje, jestli vaše příjmy unesou splátky včetně té nové. Do propočtu vstupují všechny běžící závazky, splátkové prodeje i sjednané rámce kreditních karet a kontokorentů, a to bez ohledu na to, jestli je zrovna čerpáte. Poměry mezi příjmem, dluhem a splátkami popisují ukazatele DTI a DSTI; jde ovšem o vnitřní pravidla jednotlivých poskytovatelů a jejich vlastní posouzení, ne o plošné regulatorní limity, takže žádnou univerzální hranici tady neuvádíme. Z pohledu žadatele je užitečné vidět, jak posuzování žádosti vypadá krok za krokem u konkrétní žádosti.

Praktický důsledek zní: pokud koupi plánujete, projděte zamýšlený výdaj otázkou, jestli snese odklad nebo zmenšení. Nábytek se dá pořizovat postupně, stěhování zvládnout svépomocí, část zařizování odložit o rok. Jistota při nájmu odklad nesnese, ale je z celé skupiny nejmenší a nejrychleji návratná. Rozdíl mezi tím, co musí být hned, a co může počkat, je tady rozdílem mezi zachovaným a ztraceným prostorem pro financování vlastního bydlení.

Druhá strana mince se týká už běžících závazků. Pokud jich máte víc drobných, jejich sloučení do jednoho může splátkovou zátěž snížit a situaci před žádostí o financování nemovitosti zpřehlednit. Není to automatické řešení a záleží na podmínkách, jako předstupeň k větší žádosti ale bývá smysluplnější než další samostatný úvěr přidaný ke třem stávajícím.

A pokud jste už rozhodnutí, že si na vlastní bydlení počkáte, podívejte se na výdaje kolem pronájmu jinak: jako na položku, kterou má smysl zařadit do rozpočtu dopředu. Kdo počítá s tím, že se bude jednou za pár let stěhovat, si na jistotu a stěhování může průběžně odkládat — a vyhne se tak potřebě financovat opakující se výdaj pokaždé znovu.

První riziko je časový tlak. Termín podpisu nájemní smlouvy nebo převodu podílu vytváří situaci, ve které se rozhoduje rychle a bez porovnávání — a přesně na tuhle chvíli míří nabídky, které argumentují rychlostí místo podmínek. Obrana je jednoduchá a nudná: mít porovnané varianty dřív, než termín začne hořet. Předsmluvní informace máte právo dostat před podpisem a máte právo si je v klidu přečíst; co v nich hledat, shrnuje stránka o předsmluvních informacích.

Druhé riziko je souběh dvou bydlení. Měsíc, ve kterém platíte staré i nové, je zároveň měsícem, kdy skládáte jistotu a stěhujete se. Splátka nového úvěru přitom začne běžet přesně v tomhle období. Propočet je proto potřeba dělat na nejhorší měsíc, ne na průměrný — jinak zjistíte, že rozpočet nevychází zrovna ve chvíli, kdy máte nejmíň prostoru cokoli řešit.

Třetí riziko je bezbřehý rámec. Kontokorent a kreditní karta se na překlenutí hodí, ale nemají pevný konec. Bez plánu, kdy se zůstatek vrátí na nulu, se z krátkého překlenutí stane dlouhodobé čerpání za podmínky, které byly stavěné na dny. Pokud takový rámec používáte na pokrytí běžných výdajů domácnosti, není to překlenutí, ale signál, že rozpočet nevychází — a další úvěr to nevyřeší.

Čtvrtá vlajka se týká nabídek samotných. Slib financování bez prověření příjmu, bez pohledu do registrů nebo s jistotou schválení jde proti povinnosti posoudit úvěruschopnost a spolehlivě označuje nabídku, které se má člověk vyhnout. Stejně tak na trh nepatří požadavek jakékoli platby předem — poskytovatel s oprávněním si náklady účtuje až z poskytnutého úvěru, ne před ním. Dohled nad těmito praktikami popisuje stránka České národní banky o ochraně spotřebitele na finančním trhu.

Pátým okruhem je nájemní smlouva sama. Financovat požadavek, který neodpovídá zákonu, znamená zaplatit za cizí chybu. Než začnete řešit peníze, projděte si ustanovení o jistotě, o jejím vrácení a o tom, co se z ní smí započíst; znění zákona najdete v občanském zákoníku a rámec spotřebitelského úvěru v zákoně č. 257/2016 Sb.

Než podepíšete cokoli, stojí za úvahu, jestli musí být celá částka půjčená a jestli musí být půjčená právě takhle. U výdajů kolem bydlení existuje víc cest než u většiny jiných záměrů, protože se rozpadají na položky s různou naléhavostí. Širší přehled možností, jak výdaj pokrýt jinak, rozebírají alternativy k půjčce; tady zůstáváme u těch, které se u stěhování a zařizování objevují nejčastěji.