Půjčka na školu a vzdělání: investice, ne spotřeba

Slovo vzdělání pokrývá výdaje, které spolu mají společné jen to, že se za ně platí nějaké instituci. Z hlediska financování jde ale o tři odlišné kategorie a každá snese jinou míru zadlužení. Rozdíl mezi nimi není ve výši částky, ale v tom, jak jistý a jak vzdálený je výstup, který za peníze dostanete. Celý zbytek úvahy o penězích stojí na tom, do které z těch tří skupin váš záměr patří.

Kvalifikace s doložitelným výstupem. Rekvalifikační kurz zakončený zkouškou, profesní certifikace, řidičské oprávnění skupiny C nebo E, svářečský průkaz, odborná zkouška vyžadovaná pro výkon konkrétní práce. Společným rysem je doklad, který na konci držíte v ruce, a poptávka, kterou si lze ověřit v inzerátech dřív, než cokoli podepíšete. Návratnost je tady nejkratší a nejlépe odhadnutelná: víte, jaká místa se s tím dokladem otevírají, víte, kdy kurz končí, a mezi koncem výuky a prvním vyšším příjmem leží obvykle týdny až měsíce, ne roky.

Studium a školné. Soukromá vysoká škola, manažerské studium, studium při zaměstnání, semestr nebo celý program v zahraničí. Částky jsou vyšší, platí se opakovaně po semestrech nebo ročnících a výstup je vzdálený o roky. Návratnost tu existuje, je ale odložená a závisí na věcech, které v době podpisu neznáte — na oboru, na tom, jestli studium dokončíte, i na tom, čemu se budete potom skutečně věnovat. Zadlužení na takový horizont vyžaduje rozpočet, který unese splátku po celou dobu studia i po ní.

Měkké a zájmové vzdělání. Jazykový kurz bez zkoušky, víkendový seminář, kurz vaření, kurz pro radost. Tyhle výdaje mají svou hodnotu a nemá smysl je zlehčovat; jen se u nich nedá spočítat návratnost, protože chybí veličina, kterou by se dělilo. Praktický důsledek je věcný, ne moralizující: patří do rozpočtu jako každý jiný dobrovolný výdaj, ne do splátkového kalendáře. Když na ně nezbývá, odpovědí je odložit je, ne je financovat.

Rozdělení není akademické — určuje, jaký nástroj se k výdaji hodí a jak dlouhý závazek je obhajitelný. Kam se vzdělání řadí mezi ostatními důvody k financování, ukazuje přehled půjček podle účelu; širší rozcestník možností najdete v přehledu srovnání půjček.

U většiny důvodů k půjčce se cena úvěru nedá s ničím poměřit. Pračka ani dovolená příjem nezvyšují, takže jediné, co se dá řešit, je výše přeplatku. Vzdělání je výjimka: na jedné straně stojí celková částka, kterou za ně zaplatíte včetně přeplatku, na druhé měsíční přírůstek čistého příjmu, který od něj čekáte. Podíl obou čísel je doba návratnosti vyjádřená v měsících — a je to jediné číslo, které u tohoto účelu odpovídá na otázku, jestli se rozhodnutí vyplatí.

Postup má čtyři kroky a zvládnete ho na papíře. Zaprvé sečtěte celkovou cenu vzdělání, tedy kurzovné nebo školné plus všechny doprovodné výdaje. Zadruhé určete, kolik z toho budete financovat úvěrem, a k té části připočtěte přeplatek — kolik ho bude, ukáže splátková kalkulačka a kalkulačka přeplacení. Zatřetí odhadněte měsíční přírůstek čistého příjmu po dokončení. Začtvrté vydělte celkovou cenu tímto přírůstkem; výsledek je počet měsíců, za které se vzdělání zaplatí.

Třetí krok je ten, na kterém všechno stojí, a to číslo dodáváte výhradně vy. Vychází z konkrétní pozice, o kterou usilujete, z inzerátů ve vašem oboru a regionu a z toho, co o té práci víte od lidí, kteří ji dělají. Žádný obecný údaj o výnosech vzdělání se sem dosazovat nedá a nikdo vám přírůstek nezaručí — ani škola, ani poskytovatel úvěru. Právě proto se vyplatí počítat konzervativně: dosaďte nižší číslo, než v jaké doufáte, a podívejte se, jestli rozhodnutí obstojí i tak.

Teprve porovnání s délkou splácení dává odpověď. Když se kurz zaplatí za osmnáct měsíců a splácí se dvacet čtyři, obě čísla se překrývají natolik, že rozhodnutí obstojí i při horším průběhu. Když se zaplatí za osm let a splácí se tři, jde o úplně jinou úvahu: roky mezi poslední splátkou a bodem návratnosti platíte z běžného rozpočtu, aniž byste za to zatím cokoli dostali. Vzdělání má samozřejmě i hodnotu, která se v korunách nevyjádří — ta ale splátku nezaplatí.

Vzdělání má jednu vlastnost, kterou ostatní účely nemají: peníze odcházejí dřív, než začne cokoli přicházet. Kurzovné se platí před zahájením nebo v průběhu výuky, školné před semestrem. Vyšší příjem přichází až po dokončení, po zkoušce, po nástupu na jiné místo — tedy o měsíce až roky později. Splátky přitom běží od prvního měsíce po čerpání úvěru a nezajímá je, v jaké fázi studia jste.

Prakticky to znamená, že do rozpočtu se musí vejít období, ve kterém platíte a nic navíc nedostáváte. U krátkého kurzu jde o pár měsíců a rozdíl je snesitelný. U víceletého studia jde o celou dobu studia plus období hledání práce, tedy o roky. Nejtvrdší je situace u studia na plný úvazek: ke splátce se přidává ušlý příjem, protože pracovní čas nahrazuje výuka. Toho si všimne i posouzení úvěruschopnosti, protože pracuje s vašimi příjmy v době žádosti.

S časovým nesouladem se dá pracovat čtyřmi způsoby. Vybrat kratší program s dřívějším výstupem, i když je celkově menší — jedna certifikace teď je z rozpočtového hlediska jiná věc než tříletý program. Financovat po etapách místo jednorázově, tedy jeden semestr, jeden modul nebo jednu zkoušku, a další krok posoudit až podle výsledku prvního. Nastavit delší splatnost s nižší splátkou vědomě a s vědomím ceny. A konečně odložit velký krok, dokud dobíhají jiné splátky.

Třetí možnost stojí za rozvedení, protože bývá zvolena bez propočtu. U ilustrativního zadání 60 000 Kč a obecné sazby 9,9 % p.a. znamená posun z dvaceti čtyř na třicet šest měsíců splátku nižší o 840 Kč, ale přeplatek vyšší o 3 000 Kč. Jestli je ten obchod dobrý, závisí jen na tom, co v rozpočtu potřebujete: nižší splátka má cenu tehdy, když by vyšší ohrozila splácení. Rozdíly mezi krátkou a dlouhou splatností rozebírá srovnání krátkodobé a dlouhodobé půjčky; kolik má domácnost skutečně volného, ukáže kalkulačka rodinného rozpočtu.

U vzdělání se často liší ten, kdo studuje, od toho, kdo platí. Na financování to má větší vliv než u kteréhokoli jiného účelu. Poskytovatel neposuzuje, kdo bude sedět v lavici, ale kdo bude splácet: podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. musí před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele z jeho doložených příjmů a výdajů. Očekávaný budoucí příjem po dokončení studia do posouzení nevstupuje, i když je z hlediska návratnosti tím nejdůležitějším číslem. Jak posouzení probíhá a co se v něm zkoumá, popisuje samostatný text o tom, jak probíhá posouzení úvěruschopnosti.

Student bez vlastního příjmu. Nejslabší pozice ze tří. Doložit lze málo, stabilita chybí a poskytovatel nemá z čeho posoudit splátkovou kapacitu. Brigáda nebo částečný úvazek situaci zlepšují, pokud jsou doložitelné a pravidelné, ale samy o sobě obvykle nestačí na vyšší částku. Pro pochopení, co se u žádosti odehrává a proč zamítnutí nebývá náhodné, se hodí popis toho, jak posuzování žádosti vypadá krok za krokem. Situacím studentů se podrobněji věnuje text o půjčce pro studenty.

Rodič, který financuje studium dítěte. Žádá sám za sebe a dluh je jeho, bez ohledu na to, komu peníze poslouží. Závazek se promítne do jeho úvěrové historie i do posouzení každé další žádosti, typicky té na bydlení. Rodinná domluva o tom, kdo bude splátku fakticky hradit, na tom nic nemění — vůči poskytovateli odpovídá výhradně ten, kdo je ve smlouvě uvedený jako dlužník. Co vstupuje do hodnocení schopnosti splácet, shrnuje heslo bonita.

Pracující, který si doplňuje kvalifikaci. Nejsilnější pozice: doložený a stabilní příjem, obvykle kratší kurz a nejlépe odhadnutelná návratnost. Zároveň jde o skupinu, která má největší šanci, že část nákladů zaplatí zaměstnavatel, a která nejsnáz unese variantu financování po etapách. Pokud vaše situace do žádné z těch tří kategorií přesně nezapadá, může pomoci rozcestník životních situací.

Spoludlužník a ručitel. Obojí je nástroj, jak slabší pozici posílit, a obojí zatěžuje toho druhého. Spoludlužník je od začátku zavázán stejně jako hlavní dlužník a poskytovatel může plnění požadovat po kterémkoli z nich. Ručitel plní až tehdy, když hlavní dlužník neplní. V obou případech se závazek objeví v registrech u toho, kdo se podepsal, a sníží jeho vlastní prostor pro budoucí žádost. Rodič, který se podepíše jako spoludlužník na úvěru pro studující dítě, si tím může na roky zúžit cestu k vlastnímu financování — a to je rozhovor, který patří před podpis, ne po něm.

Vzdělání je oblast, kde vedle vás stojí víc stran, které na výsledku něco mají — zaměstnavatel, stát, škola. U pračky ani u opravy auta nikdo takový není. Proto se u vzdělání vyplatí projít možnosti cizího financování dřív, než začne úvaha o úvěru. Každá tisícikoruna, kterou zaplatí někdo jiný, snižuje nejen jistinu, ale i přeplatek, protože se počítá z nižší částky a po celou dobu splácení.

Příspěvek zaměstnavatele a kvalifikační dohoda. Zaměstnavatel může náklady na zvýšení kvalifikace uhradit zcela nebo zčásti. Nástrojem bývá kvalifikační dohoda podle zákoníku práce, tedy zákona č. 262/2006 Sb.: zaměstnavatel se zaváže náklady hradit a zaměstnanec se zaváže setrvat u něj po sjednanou dobu. Když odejde dřív, vzniká povinnost náklady vrátit v poměru k neodpracované části závazku. Délku závazku zákon shora ohraničuje a dohoda musí být písemná. Před podpisem si ověřte, co všechno se do nákladů počítá, jak se poměr vypočítá a jaké důvody odchodu jsou z povinnosti vyjmuty. Závazek na několik let je reálný náklad, jen se neplatí penězi.

Rekvalifikace přes Úřad práce. U rekvalifikačních kurzů může za stanovených podmínek náklady nést Úřad práce, a to i u zvolené rekvalifikace, kde si kurz i vzdělávací zařízení vybíráte sami. Žádost se podává před zahájením kurzu; zpětné proplacení už možné není a právě tohle bývá důvod, proč lidé na podporu nedosáhnou. Podmínky, formuláře i rozsah podpory se mění, autoritativním zdrojem jsou stránky Ministerstva práce a sociálních věcí a kontaktní pracoviště Úřadu práce podle místa bydliště.

Stipendia, granty a slevy školy. Prospěchová i sociální stipendia, slevy za včasnou platbu školného, snížené sazby pro absolventy předchozích programů, firemní stipendijní programy vázané na pozdější nástup. Informace bývají na webu instituce, často ale mimo hlavní nabídku, a ptát se na ně nic nestojí. U programů financovaných z veřejných zdrojů se stává, že se kurzovné hradí zčásti nebo úplně a účastník platí jen zkoušku.

Teprve když těmito cestami neprojde nic, začíná úvaha o financování zvenčí. Širší přehled toho, čím se dá půjčka nahradit — od odkladu přes rodinnou výpomoc až po prodej nepotřebných věcí — rozebírají alternativy k půjčce. Vlastní úspory k ceně vzdělání nepřidávají nic a stavějí se dřív, než přijde konkrétní příležitost; jak velká rezerva dává smysl, rozebírá text o finanční rezervě.

Nejčastěji přehlédnutá možnost stojí přímo u zdroje výdaje. Školné se běžně neplatí najednou za celý program — dělí se po ročnících, semestrech nebo měsících, a to bez toho, aby k němu instituce cokoli přičítala. Řada kurzů obdobně nabízí rozdělení kurzovného do několika plateb. Otázka „dá se to platit po částech?" patří mezi první, které při přihlášce položíte, a odpověď zásadně mění, kolik peněz vůbec potřebujete shánět.

Z hlediska ceny je rozdíl podstatný. Rozložení u instituce, které nepřidává úrok ani poplatek, je fakticky bezúročné — ale opravdu jen tehdy, když se nikde neobjeví příplatek za rozložení, administrativní poplatek nebo vyšší cena než při jednorázové platbě. Kdy je bezúročnost skutečná a kdy jen zdánlivá, rozebírá heslo bezúročná půjčka. Když instituce příplatek účtuje, převeďte ho na roční vyjádření a porovnejte s RPSN úvěru; jinak srovnáváte neporovnatelné.

Pozor na jeden rozdíl, který se snadno přehlédne: rozložení nabízené institucí není totéž co úvěr sjednaný jejím prostřednictvím. V prvním případě dlužíte škole a vztah se řídí smlouvou o vzdělávání. Ve druhém dlužíte úvěrové společnosti a škola vystupuje jen jako zprostředkovatel — mechanika je stejná jako u splátkového prodeje zboží. Rozdíl poznáte podle toho, kdo je ve smlouvě uvedený jako věřitel. Má to důsledky pro sankce, pro to, kam se dluh zapisuje, i pro to, kdo ho v případě potíží vymáhá.

Před podpisem si nechte odpovědět na čtyři praktické otázky. Co se stane, když program nedokončíte. Jaká část školného je nevratná a k jakému datu. Jestli se při zpoždění platby pozastavuje výuka a od kdy. Jak se posuzují zdravotní a jiné vážné důvody přerušení. Odpovědi patří do smlouvy nebo do obchodních podmínek, ne do e-mailu od poradce — a tyhle dokumenty si zaslouží stejnou pozornost jako předsmluvní informace u úvěru.

Půjčka se obvykle sjednává na částku uvedenou na přihlášce. Utratí se ale víc, a rozdíl mezi oběma čísly bývá u vzdělání větší než u jakéhokoli hmotného nákupu. Důvod je prostý: doprovodné výdaje nejsou vidět dopředu a rozprostírají se do celé doby studia, takže se v okamžiku rozhodování nesčítají.

Plošný systém studentských půjček se státní zárukou, jaký znají některé jiné země, u nás zaveden není. Produkty označené jako studentské se na trhu objevují, jde ale zpravidla o běžné účty nebo o spotřebitelské úvěry s upravenými podmínkami, ne o samostatnou kategorii s vlastními pravidly. Vzdělání se proto financuje týmiž nástroji jako cokoli jiného — se všemi právy, která spotřebitelský úvěr přináší.

Nejběžnější cestou je neúčelový úvěr s pevnou splátkou a pevným koncem, tedy osobní půjčka. Účel nedokládáte, peníze použijete na kurzovné i na doprovodné výdaje a od podpisu víte, kdy skončíte. Právní rámec dává zákon č. 257/2016 Sb., který stanoví posouzení úvěruschopnosti, předsmluvní informace, právo na předčasné splacení i právo odstoupit do 14 dnů. Co všechno pod pojem spotřebitelský úvěr spadá, rozebírá samostatný text.

Druhou možností je kreditní karta u jednorázové platby kurzovného. Uvnitř bezúročného období nestojí nic navíc, po jeho konci se ale úročí dlužná částka a cena rychle převýší splátkový úvěr; rozdíly obou nástrojů staví vedle sebe srovnání půjčky a kreditní karty. Třetí možností je kontokorent na překlenutí mezi platbou a nejbližší výplatou — úročí se od prvního dne čerpání a hodí se jen na krátkou vzdálenost, jak ukazuje srovnání půjčky a kontokorentu.

Kreditní karta i kontokorent mají společnou vlastnost, která je u vzdělání zrádná: nemají pevný konec. Studium trvá dlouho, výdaje se opakují a otevřený limit se snadno stane trvale čerpaným zůstatkem, u kterého už nikdo nepočítá návratnost. Následující srovnání staví všechny tři cesty vedle sebe. Popis zachycuje obecnou logiku trhu, ne nabídku konkrétní firmy.

Ilustrativní příklad. Kurz stojí 60 000 Kč a rozhodnete se ho financovat úvěrem na dvacet čtyři měsíců. Při obecné sazbě 9,9 % p.a. vychází splátka přibližně 2 770 Kč a celkem zaplatíte 66 480 Kč, tedy 6 480 Kč nad cenu kurzu. Sazba je obecná, nepatří žádné konkrétní firmě a čísla jsou zjednodušená; slouží k ukázce principu, ne jako nabídka.

Teď dvě různá pokračování téhož zadání. Předpoklad prvního: po dokončení kurzu vzroste váš čistý měsíční příjem o 3 000 Kč. Celková částka 66 480 Kč se pak pokryje za 23 měsíců, tedy zhruba ve chvíli, kdy dobíhá splácení. Předpoklad druhého: přírůstek je 1 000 Kč měsíčně. Pokrytí pak trvá 67 měsíců, tedy skoro tři a půl roku po doplacení úvěru. Stejný kurz, stejná cena, stejná smlouva — a dvě úplně jiná rozhodnutí. Přírůstky 3 000 Kč a 1 000 Kč jsou vstupní předpoklady příkladu, ne údaj o trhu; vaše číslo si musíte odhadnout sami.

Na stejném zadání je vidět i cena času. Kdyby se kurz platil z úspor, pokryly by ho tři tisíce měsíčně za 20 měsíců. S úvěrem na dvacet čtyři měsíců jde o 23 měsíců — rozdíl tří měsíců je cena za to, že jste nemuseli čekat, než se našetří. Prodloužení splatnosti na třicet šest měsíců sníží splátku na 1 930 Kč, celkem ale zaplatíte 69 480 Kč, tedy 9 480 Kč nad cenu kurzu. To je o 3 000 Kč víc než při dvaceti čtyřech měsících, výměnou za splátku nižší o 840 Kč.

Dvě další zadání ukazují oba konce spektra. Krátký kvalifikační kurz za 40 000 Kč splácený dvanáct měsíců znamená při obecné sazbě 9,9 % p.a. splátku přibližně 3 510 Kč a celkem 42 120 Kč, tedy 2 120 Kč navíc; při předpokládaném přírůstku 2 000 Kč měsíčně se částka pokryje za 22 měsíců. Dlouhé placené studium za 120 000 Kč splácené čtyřicet osm měsíců vychází na splátku okolo 3 040 Kč a celkem 145 920 Kč, tedy 25 920 Kč navíc; při předpokládaném přírůstku 4 000 Kč měsíčně jde o 37 měsíců návratnosti, které ale začínají běžet až po dokončení studia. Právě ten posun odlišuje krátkou kvalifikaci od dlouhého programu víc než rozdíl v částce.

Vlastní zadání si projděte ve splátkové kalkulačce a rozdíl v celkových nákladech mezi variantami porovnejte v kalkulačce přeplacení. Zadávejte pokaždé stejnou částku i stejnou dobu splácení, jinak srovnání nedává smysl. A pak jediný krok navíc, který u vzdělání dělá rozdíl: vydělte výslednou celkovou částku svým odhadem měsíčního přírůstku příjmu a porovnejte výsledek s počtem splátek.

Vzdělání se prodává nadějí, a naděje je citlivé místo. Nabídky, které slibují jistý příjem po absolvování, se proto na trhu objevují a je rozumné je poznat dřív, než dojde na podpis. Čtyři vzorce se opakují nejčastěji.

Instituce, která sama nabízí financování kurzu. Zprostředkování spotřebitelského úvěru je regulovaná činnost a smí ji vykonávat jen subjekt zapsaný u České národní banky. Co zprostředkovatel úvěru smí a jak se pozná, vysvětluje samostatné heslo; ověření v registru trvá pár minut a postup popisuje návod jak ověřit poskytovatele. Když vám na jednom místě podepisují přihlášku i úvěrovou smlouvu a nikdo neumí říct, kdo je věřitelem, je to důvod odejít a rozhodnout se s odstupem.

Kurz s nejasným výstupem prodávaný jako jistá cesta k lepšímu příjmu. Poznávacím znakem jsou příběhy absolventů místo doložitelných dokladů, čísla o výdělcích bez uvedení zdroje a vyhýbavá odpověď na otázku, jaký doklad vlastně na konci dostanete. Ptejte se na konkrétní věci: jaký je to doklad, kdo ho uznává, kolik hodin výuky program obsahuje, kdo vyučuje a jestli je výstup podmínkou pro nějakou pozici. Když na tyhle otázky nepřijde přímá odpověď, chybí i vstup do propočtu návratnosti.

Nevratné kurzovné placené dlouho dopředu. Platba za dvouletý program předem nese dvě rizika najednou: vaše vlastní změna situace a ukončení činnosti instituce. Rozložení plateb v čase chrání před oběma a je to další věcný důvod ptát se na splátkový režim. U nevratných částek si vždy nechte písemně potvrdit, k jakému datu a v jaké výši vratka ještě přichází v úvahu.

Nabídka podmíněná rychlým podpisem. Sleva platná jen dnes, poslední volné místo v kurzu, podpis na místě výměnou za lepší podmínky. Nic z toho nesouvisí se vzděláním, souvisí to s prodejem. Zákon č. 634/1992 Sb. na některé takové praktiky pamatuje jako na nekalé. Vzdělávací program, který bude mít smysl za týden, ho má i dnes; ten, který ho má jen dnes, ho pravděpodobně nemá vůbec.

Ke každé úvěrové smlouvě navíc patří pojistka, na kterou se zapomíná. Podle § 118 zákona č. 257/2016 Sb. máte právo odstoupit od smlouvy o spotřebitelském úvěru do 14 dnů od jejího uzavření, a to bez uvedení důvodu. Lhůta je krátká, ale reálná — a pokud jste podepsali pod tlakem, je to cesta ven. Odstoupení se ale týká výhradně úvěru, ne smlouvy se školou; ta se řídí vlastními storno podmínkami a obě lhůty spolu obvykle nesouvisejí.

Tři situace vycházejí proti úvěru bez ohledu na sazbu, na délku splácení i na to, jak dobrý ten program je. Nemá smysl je obcházet opatrnými formulacemi — poznat je včas ušetří víc peněz než jakékoli srovnávání nabídek.

Když výstup není doložitelný. Programy bez zkoušky, bez uznávaného dokladu a bez vazby na konkrétní pozici mohou být obohacující, ale chybí u nich veličina, kterou by se návratnost dělila. Rozhodnutí se pak dělá pocitem a splátka běží podle smlouvy. U téhle kategorie je odpovědí spoření, ne úvěr — a rozdíl mezi „počkám půl roku" a „platím dva roky" bývá jen v tom, kdy si to člověk uvědomí.

Když už běží jiné splátky. Nová splátka se přičítá ke stávajícím a vstupuje do posouzení úvěruschopnosti; jak se hodnotí schopnost splácet, shrnuje heslo bonita. Vzdělání je navíc typicky ten výdaj, který jde odložit — na rozdíl od nájmu nebo od opravy auta, kterým se jezdí do práce. Když je rozpočet napjatý už teď, je odklad levnější než další závazek. Kdy je rozumnější půjčku nesjednat vůbec, rozebírá text o tom, kdy si nepůjčovat.

Když se studium teprve zvažuje. Podepsaný úvěr rozhodnutí neurychlí, jen ho udělá dražším a hůř vratným. Přihlásit se, absolvovat první část z vlastních prostředků a teprve pak řešit financování zbytku je pomalejší, ale výrazně levnější postup — a navíc vám dá informaci, kterou před začátkem mít nemůžete: jestli vám ten obor sedí. Zásady, podle kterých se dá zadlužení držet v mezích, shrnuje text o zodpovědném zadlužování.

A jedna věta, která se v souvislosti se vzděláním říká málokdy: odložit studium o rok kvůli tomu, že se na něj našetří, není prohra. Program bude existovat i příští rok, obor se nezavře a vy do něj vstoupíte bez splátky, která by vás v prvním roce po dokončení tlačila brát cokoli, co přijde. Tyhle kroky vaši situaci zlepšují, výsledek ale nezaručují — posouzení je vždy individuální.

Celá úvaha se dá shrnout do posloupnosti, ve které se každý další krok dělá až tehdy, když předchozí nevyšel. Pořadí není libovolné: seřazuje možnosti podle toho, kolik k ceně vzdělání přidávají, a zároveň podle toho, jak dlouho vás zavazují.