Půjčka se spolužadatelem: kdy pomůže druhý příjem

Označení „půjčka se spolužadatelem" nepopisuje samostatný produkt, ale způsob, jakým se o úvěr žádá. Půjčenou částku, splatnost, úrok i práva máte stejné jako u jednotlivce; liší se jen počet lidí, kteří smlouvu podepíší. Setkáte se s ním hlavně u neúčelových úvěrů vyšších částek, u konsolidací a u financování bydlení, tedy tam, kde jeden rozpočet na požadovanou splátku nestačí.

Poskytovatelé pro totéž používají různá slova. Někde najdete „spolužadatele", jinde „spoludlužníka", u úvěrů na bydlení „druhého účastníka úvěrové smlouvy". Rozhodující není termín v marketingovém textu, ale to, co stojí ve smlouvě: zda podepisujete jako dlužník, nebo jako zajišťovatel cizího dluhu. Tyhle dvě role se chovají úplně jinak a jejich rozdíl rozebírá samostatná část níže.

Motivace bývá praktická. Dvojice si pořizuje něco společného — vybavení bytu, auto, rekonstrukci — a splátku má nést společný rozpočet. Jindy jde o mladšího žadatele s krátkou historií, kterému druhý podpis otevře produkt, na který by sám nedosáhl. V obou případech platí, že věřitel nepřijímá druhého člověka jako morální záruku, ale jako druhý zdroj, ze kterého se může hojit.

Právní základ leží ve dvou předpisech. Samotný úvěr se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který upravuje předsmluvní informace, posouzení úvěruschopnosti nebo předčasné splacení. To, jak mezi sebou fungují dva dlužníci u jednoho dluhu, řeší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v úpravě společných dluhů (§ 1872 a násl.). Přehled předpisů, které se na spotřebitelské úvěry vztahují, najdete v sekci zákony a práva.

Tohle je jádro celé stránky a současně místo, kde vzniká většina pozdějších překvapení. Podepíší-li smlouvu dva dlužníci, nevzniknou dva poloviční dluhy. Vznikne jeden dluh, k němuž jsou zavázáni oba v plném rozsahu. Věřitel si může vybrat, po kom bude plnění požadovat, může se obrátit na oba současně, nebo jen na jednoho — a nemusí přitom nijak zdůvodňovat, proč zvolil zrovna vás.

Z toho plyne první praktický důsledek: dohoda „platíš to ty, já jsem to jen podepsal" nemá vůči poskytovateli žádný účinek. Může být sepsaná, může být u notáře, může být svědecky doložená. Věřitel jí není vázán, protože není jejím účastníkem. Ve vztahu k němu jste dlužník číslo jedna i dlužník číslo dvě zároveň, podle toho, koho zrovna osloví.

Druhý důsledek je zrcadlový a bývá opomíjený. Pokud za dluh zaplatíte víc, než na vás podle vaší vzájemné dohody připadalo, vzniká vám nárok vůči druhému dlužníkovi. Občanský zákoník tomu říká postih a znamená to, že po něm můžete požadovat, aby vám přeplacenou část nahradil. Vymáhat to ale budete vy, na vlastní náklady a s vlastním rizikem, že druhá strana nemá z čeho platit. Věřitel v téhle fázi už nefiguruje — svoje dostal.

Třetí důsledek se týká sankcí. Prodlení, úrok z prodlení i případné zesplatnění dopadají na oba dlužníky bez ohledu na to, kdo splátku zmeškal. Když jeden z vás přestane platit a druhý o tom týdny neví, roste dluh oběma a oběma se zapisuje prodlení. Právě proto má smysl mít u společného úvěru přístup ke stavu splácení, ne jen důvěru.

Pojem, který za tímhle uspořádáním stojí, popisuje heslo dlužník a jeho protistranu heslo věřitel. Přečtěte si je dřív, než něco podepíšete za někoho jiného — rozdíl mezi „pomáhám" a „dlužím" je v téhle konstrukci nulový.

Povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele ukládá poskytovateli § 86 zákona č. 257/2016 Sb. U společné žádosti se tato povinnost nedělí — poskytovatel posuzuje oba, protože po obou může požadovat plnění. Praktický průběh proto vypadá jako dvě paralelní prověrky, jejichž výsledky se pak skládají dohromady.

Na straně příjmů se sčítá to, co jde doložit: mzda, příjem z podnikání po zdanění, pravidelné nájemné, u některých poskytovatelů také rodičovský příspěvek nebo důchod. Nepravidelné a nejisté položky se buď nezapočítají vůbec, nebo se krátí. Dvojice tak zpravidla nedosáhne na součet obou hrubých příjmů, ale na nižší, opatrněji spočítanou hodnotu.

Na straně výdajů se sčítá všechno, co domácnost musí platit: nájem nebo splátka bydlení, existující splátky úvěrů, limity kreditních karet a kontokorentů (často započtené i tehdy, když je nečerpáte), výživné, leasing. Sem patří i závazky, které má spolužadatel sám za sebe a o kterých druhá strana nemusí vědět. Právě tady se rozhoduje, jestli druhý podpis pomůže, nebo uškodí.

Zbytek je aritmetika dvou poměrů. DSTI porovnává součet měsíčních splátek s čistým měsíčním příjmem a ukazuje, kolik z výplaty odchází na dluhy. DTI porovnává celkovou výši dluhů s ročním příjmem. Oba ukazatele si poskytovatelé nastavují sami podle vlastní rizikové politiky a mění je v čase, proto tu žádné konkrétní hranice neuvádíme. Orientační propočet vlastní situace nabízí kalkulačka kolik si můžu půjčit.

Součástí posouzení je také dotaz do registrů, a to u obou žadatelů zvlášť. Co v nich poskytovatel uvidí a jak dlouho tam záznamy zůstávají, popisuje sekce registry a bonita. Pro společnou žádost z toho plyne jednoduché doporučení: než druhého člověka do žádosti přiberete, má smysl, aby si každý z vás svoji vlastní historii prošel předem. Zjistit záznam po zamítnutí je nepříjemné a zbytečné.

Společný úvěr se do registrů zapisuje u obou dlužníků a chová se u obou jako vlastní závazek, ne jako podíl na cizím. Nezobrazí se tedy polovina splátky u každého, ale celá splátka u každého. Tenhle detail rozhoduje o tom, na co si každý z vás v budoucnu sám dosáhne.

Řádné splácení působí příznivě oběma stranám. Doložená historie splaceného úvěru je pro poskytovatele silnější informace než prázdný záznam, protože ukazuje chování, ne jen absenci problému. Mladší žadatel, který si první úvěr odbyl ve dvojici a bez prodlení, vstupuje do dalších žádostí v lepší pozici než ten, kdo nemá historii žádnou.

Opačný směr funguje stejně spolehlivě. Zmeškaná splátka se zapíše oběma, i když ji zmeškal jeden. Záznam o prodlení pak zůstává v registrech po dobu danou pravidly jednotlivých registrů a promítá se do posuzování obou lidí. Argument „to nebylo moje prodlení" na tom nic nemění, protože z pohledu smlouvy bylo.

Praktický dopad se nejčastěji ukáže při větší žádosti. Kdo se před lety podepsal na společnou půjčku a od té doby o ní nic neslyšel, může být překvapen, že mu do výdajů vstupuje splátka, kterou platí někdo jiný. U žádosti o úvěr zajištěný nemovitostí nebo o vyšší neúčelový úvěr může taková položka rozhodnout. Před vlastní velkou žádostí se proto vyplatí zjistit, jaké závazky jsou na vás evidované, a případně řešit jejich vypořádání dřív, než o úvěr požádáte.

Tyhle tři pojmy se v běžné řeči zaměňují, přestože popisují různě silné závazky. Spolužadatel a spoludlužník znamenají v praxi totéž: člověka, který je dlužníkem od podpisu smlouvy. Slovo „spolužadatel" se používá ve fázi žádosti, „spoludlužník" pak ve fázi trvání závazku. Věcně mezi nimi rozdíl není.

Naproti tomu ručitel stojí mimo úvěrovou smlouvu. Zavazuje se věřiteli samostatným prohlášením, že splní dluh, pokud ho nesplní dlužník. Jeho povinnost je odvozená a odložená: nastupuje až ve chvíli, kdy dlužník po výzvě neplní. Do té doby ručitel nikomu nic neposílá a s věřitelem obvykle vůbec nekomunikuje. Podrobnosti o téhle konstrukci rozebírá stránka o půjčce s ručitelem.

Rozdíl má i praktickou stránku, na kterou se často zapomíná. Spolužadatel je smluvní stranou, takže má přístup k informacím o úvěru, dostává dokumenty a vidí, jak splácení probíhá. Ručitel se o problému běžně dozví až z výzvy k plnění, tedy v okamžiku, kdy už dluh naskočil a možná i narostl o sankce. Kdo chce mít o závazku přehled, je na tom jako spolužadatel lépe — za cenu toho, že jeho vlastní závazek je silnější.

Společná žádost není samostatný produkt, na který by šlo sestavit seznam poskytovatelů. Je to parametr žádosti — volba v přihlášce nebo pole ve formuláři — a různí poskytovatelé ji připouštějí u různých produktů z přehledu druhů půjček. Někdo ji nabízí u neúčelového úvěru i u konsolidace, jiný jen u financování bydlení, další ji nemá vůbec. Podmínky se navíc liší i uvnitř jednoho poskytovatele podle typu úvěru a výše částky.

Obecně platí, že společnou žádost potkáte spíš u bank a u větších nebankovních poskytovatelů s delšími splatnostmi než u krátkodobých produktů na malé částky, kde by administrativa druhého žadatele nedávala ekonomický smysl. Konkrétní čísla o tom, kolik firem na trhu tuhle možnost má, tu záměrně neuvádíme — údaj by nešel spolehlivě ověřit a rychle by zastaral.

Ověření je jednoduché a patří do fáze před vyplněním žádosti. Projděte si stránku produktu, obchodní podmínky a předsmluvní informace daného poskytovatele; možnost druhého žadatele bývá popsaná právě tam. Přehled subjektů, které na českém trhu působí, najdete v naší sekci poskytovatelé, samostatný přehled bank pak na stránce banky. Než cokoli podepíšete, prověřte si firmu podle návodu jak ověřit poskytovatele — u společné žádosti riskujete dva rozpočty místo jednoho, takže se to vyplatí dvojnásob.

Ilustrativní příklad. Úvěr 600 000 Kč na 96 měsíců při obecné sazbě 7,9 % p.a. znamená měsíční splátku přibližně 8 450 Kč a celkem zaplacených zhruba 811 300 Kč. Sazba je obecná a nepatří žádné konkrétní firmě; částky jsou zjednodušené a slouží k vysvětlení principu.

Žadatel s čistým měsíčním příjmem 32 000 Kč a bez dalších závazků by na tuhle splátku vydal zhruba 26 % svého příjmu. Přibere-li spolužadatele s čistým příjmem 28 000 Kč, klesne stejná splátka na přibližně 14 % společného příjmu 60 000 Kč. Poměr splátky k příjmu, tedy DSTI, se tím zhruba půlí — a to je celý mechanismus, kvůli kterému se společná žádost podává.

Druhý příjem ale nepřichází nikdy sám. Pokud spolužadatel splácí vlastní úvěr se splátkou 4 500 Kč měsíčně, počítá poskytovatel obě splátky proti společnému příjmu: 12 950 Kč proti 60 000 Kč, tedy přibližně 22 %. Zlepšení oproti samostatné žádosti tu pořád je, ale je menší, než by napovídal samotný součet výplat. A kdyby měl spolužadatel splátek víc, může se ukazatel dostat výš, než by vyšel žadateli samotnému.

Z příkladu plyne pravidlo, které se hodí znát dřív než při vyplňování žádosti: rozhoduje volný prostor v rozpočtu, ne výše výplaty. Spolužadatel s nižším příjmem a nulovými závazky bývá pro posouzení přínosnější než spolužadatel s vyšším příjmem a několika splátkami. Vlastní čísla si spočítejte ve splátkové kalkulačce, rozpočet obou domácností pak projděte v kalkulačce rodinného rozpočtu.

Úvěry se sjednávají na roky, vztahy se uzavírají na neurčito a jedno druhému negarantuje trvání. Rozchod, rozvod, konec spolubydlení nebo ukončená spolupráce dvou podnikatelů patří k běžnému životu — a úvěrová smlouva na ně nereaguje nijak. Zůstává v platnosti přesně v podobě, v jaké byla podepsána, a oba dlužníci v ní zůstávají také.

Vypořádání mezi vámi a závazek vůči věřiteli jsou dva různé právní vztahy. Můžete se dohodnout, že splátky převezme jeden z vás; můžete to mít v dohodě o vypořádání společného jmění; může to být obsahem soudního rozhodnutí. Nic z toho poskytovatele nezavazuje, protože jeho stranou taková dohoda není. Vůči němu jste dál oba dlužníky, dokud se svým souhlasem nevzdá jednoho z vás nebo dokud není úvěr splacen.

Pro toho, kdo od splácení odstoupí a spoléhá na dohodu, z toho plyne konkrétní riziko. Přestane-li druhá strana platit, přijdou upomínky a úrok z prodlení oběma. Věřitel se může obrátit rovnou na toho, kdo je pro něj dostupnější — třeba na toho, kdo má stabilní zaměstnání a známý účet. Zaplacená částka nad rámec vaší dohody je pak vaším nárokem vůči bývalému partnerovi, který musíte uplatnit sami a nesete riziko, že bude nedobytný.

Praktické minimum pro tuhle situaci vypadá takto: písemně si zaznamenejte, kdo splátky přebírá a od kdy, ponechte si přístup k informacím o úvěru u věřitele a hlídejte, jestli platby skutečně chodí. Nejde o nedůvěru, ale o to, že následky případného prodlení ponesete stejnou měrou jako ten, kdo ho způsobil. Když už problém nastal, popisuje možné kroky sekce problémy se splácením.

Cest je několik a liší se náročností i tím, nakolik závisí na vůli druhé strany. Žádná z nich není automatická a u žádné nemá věřitel povinnost vyhovět:

Přínos spolužadatele není daný tím, kolik vydělává, ale tím, kolik mu z výdělku po odečtení závazků zbývá a jak vypadá jeho historie. Situace, ve kterých druhý podpis posouzení zlepší:

Většina sporů kolem společných půjček nevzniká ze zlé vůle, ale z toho, že si dvojice nikdy neřekla nahlas, co se stane v nepříznivém scénáři. Následující otázky si projděte oba, ideálně dřív než vyplníte formulář: